Hlavní menu
Hlavní strana
Aktuality
Cestopisy
Recenze
Reportáže
Vzpomínáme
Prohledávání
Počasí
Slovník OV-ČJ
Džouky
Inzeráty
Budíky
Osobní stránky
Pokec
Fórum
Chat
Kalendář
Volte
Jak se Vám líbí?


Chorvatsko 2002 PDF Tisk E-mail
Napsal Administrator    Úterý, 12 duben 2005
Aby nezela rubrika prázdnotou, tak tady máme zatím jeden dnes už 3 roky starý kousek.

Odjezd 25.7.2002, předpokládaný návrat 4.8.2002, skutečný návrat 9.8.2002 Celkem ujeto přes 3.600,- km,  náklady na cestu včetně stravy ubytování, piva, PHM... 16.000 -18.000,-Kč./ osoba.

Povedlo se. Nečekaně úplně všem co plánovali se prokousali nesčetnými problémy jako sehnání peněz, sladění bajků, nové gumy, spojky a podobné nezbytnosti.

Je 25.7.2002 čtyři chopráci usedají na své stroje a vyráží vstříc dobrodružství. Jako doprovodná vozidla jsou jim v patách 2 oktávky. Vyráží se z Ostravy směr Olmík, Brno a hraniční přechod Hevlín, kde jsme lehce stresovali, jestli Rakušáci pustí naše laďáky řvat za jejich čáru. Nebyl problém a tak už nám nestálo nic v cestě. Suzuki Intruder 1400 - Zenon, Honda Shadow 600 - Bolťas, Suzuki Maurauder 800 - Hustler a Yamaha Drag Star 1100 - Horňas jeli dobít Chorvatsko. Pokořit místní cesty a povozit nějaké turistky. Image

Jak už to tak bývá, vždycky se něco stane. Bolťaskova Shadowka začla v Rakousku  zlobit a byla nutná 2 hodinová oprava. Díky šikovnosti českých ručiček se po čase jelo dál. Tryskem přes Slovinsko, když říkám tryskem, tak myslím že na chopráky je 120-130 celkem dobrý ne? A občas to šlo i na 150 a víc. A „Dobro došli" do Chorvatska. Tam pro změnu začal stávkovat obytný přívěs za jednou oktávkou, takže další dvě hodky zdržení. Cesta do Murteru (poloostrov mezi Zadarem a Šibenikem) -1000km) trvala s dvěma zastávkami na opravu a jednou na lehký spánek (3 hodky) 24 hodin, ale byla užasná!!!! Zejména pak serpentiny přes Chorvatské hory. Dorazili jsme do kempu, na nic nečekali a utíkali na pivo, spláchnout prach z cesty, nedej si za 48 kč hnedka raději 3 kusy, že jo?

Image

Nastali všeobecné dny slunění, nočních projížděk, splašených turistů co je toto za rachot. Zděšené pohledy řidičů co se to kolem kolony řídí v protisměru. Návštěvy pizzerií, levnější jídlo než pizzu jsme nenašli, popíjení místního pivka a cestování jen tak pro radost, bez cíle, nutnosti někam vůbec dorazit a podobně. Najednou byl týden pryč. Bohužel jen dva z nás zůstaly a dva museli jet.

Já a Zenon jsme začali plánovat co vyvedeme. Nejdříve jsme navštívili národní park Krka. A potom naplánovali neskutečnou easy-jízdu do Dubrovníku. Easy v tom směru, že jsme se nějak netrápili si vzít helmy a taky nás ani netrklo upozornit naše spolujezdkyně, (byly to dvě pohodářky z prahy, který jsme potkali na pláži), aby si vzaly pasy a dívat se do mapy jak je to do Dubrovníku daleko se nikomu nechtělo.

Image

V den D jsme vyrazili v 10.00 hod. Za chvilku jsme byli v Šibeniku, po magistrále se jelo opravdu nádherně. Když jsme narazili na nějakou kolonu, tak jsme zapnuli dálkové světla a po středové čáře jsme si to hasili jedna radost. Najednou byl Splitt, pak Omiš, Makarska pak dlouho dlouho nic, jen krásná cesta po pobřeží. Svítilo sluníčko. My jeli jen tak, v trenkách. Bez helem, triček. Najednou po zhruba 6-7 hodinách cesty stojíme vyjukání a překvapení před hranicemi do Bosny a Hercegoviny.. vzali jsme tu jízdu moc easy a ani nás to nenapadlo. Holky neměli pasy, nikdo ani helmu, tak jsme dělali, že celníkovi nerozumím co po nás chce a on nás po chvilce bezradnosti a mávnutí ruky pustil dál. Takže to bylo o fous, uvidíme jak to půjde zpátky, ale to se bude řešit až zítra. Pak jsme se ještě chvilku kochali jízdou a zpoza skalisek se nám vynořil nádherný pohled na most do Dubrovníku. Po 8 hodinách cesty a 350 kilometrech. Nastalo všeobecné veselí, že jsme to dokázali. Procházky, focení, a uhnízdění se na skále za hradem s myšlenkou přečkat tam noc. Dali jsme kvalitní chorvatské víno, pod nohama šplouchalo moře, nad hlavou svítili hvězdy, po levé ruce zářili do noci světla Dubrovníku.

Ve 2 ráno se to stalo. Nejdříve větřík, potom vítr. Pak už větřisko. Malinkej vichříček a pořádnej slejvák, Obrovská katastrofa. Tak tak jsme se schovali do útrob hradu a v různých pozicích vydrželi do rána. Dopoledne se mraky rozplynuly a mohlo se jet zpátky. Cesta ubíhala vcelku vesele, ujížděli jsme mrakům co se dalo. Na hranicích naštěstí žádný problém 

Cíl cesty už se zdál být na dohled. Ze Splitu jsme do měli ještě 100 kilásku. Jedeme si to naše osvědčené „kilčodvacet". V zrcátku z ničeho nic dálkové světla nějakého bikera. Pomalu jsme zvedal ruku na pozdrav a on to policajt na BMW 1100. Dal jsem ruku zpátky dolů, nevině se usmál, ale on už naznačoval a lehce nás tlačil k boku vozovky.

Image

Prohlídnul papíry, všechno O.K. a pak se začal zajímat, proč že to mimo letovisko nemáme helmy. Napadla mě trapná výmluva, že nám stany a helmy a spacáky unesla v Dubrovníku vichřice, celkem se tomu pousmál. Ještě pár trapných pokusů a výsledek byl pokuta 200 kun všichni dohromady, vědom si toho, že s jižany se musí smlouvat jsme to stáhli nakonec na 100 kun. To už se celkem dalo. Arrivederci polizei. Zamávali jsme a do cíle už dojeli v pohodě. Přespali na pláží, rozloučili se s holkama a vyrazili do Ostravy. Vyrazili jsme v tradičních 10,00 hod. Nějak se nám nechtělo do helem, nepotrestali nás policajti, ale miliony malinkých zelených mušek. Svině. Ale jak se říká všechno zlé je k něčemu dobré. Když jsme je smývali  dolů z obličeje a brýlí, slyšíme celkem sympatickej zvuk nějakýho sportu a už ho i vidíme. Moc hezká Dukárna 998. Frajer měl na helmě  celkem zeleno. Zafuckoval na mouchy, přejel to hadrem, mrknul na nás a odletěl. Cesta zpátky se ze začátku dala, brzo bylo Slovinsko, Rakousko a vědomi si, že už to máme kousek jsme polevili v koncentraci, zabloudili ve Vídni, jen lehce. A kolem 23,00 hodiny usedli na Rohlence na Big-Mac. Tam s plnými žaludky sedli do strojů a začala strastiplná cesta. Plná ospalých očí, zývání, cigaretových zastávek, zastávek jen tak na probrání. Zastávek lehneme si a budeme spát? Nakonec jsme zabrali a cesta z Brna nám trvala skoro neuvěřitelný 4 hodiny. Ostuda. Ale doma bylo doma. Příští rok máme v plánu Řecko. J))) Horňas



< Předch.

Diskuze k článku:
Zatím žádné příspěvky

Přihlášení
Uživatelské jméno
Heslo
Zapamatovat
Zapomenuté heslo
Registrace
Nemáte účet?
Vytvořte jej!
Kdo je on-line
Právě zde jsou
Hosté : 16


Hlavní strana
Advertisement