Hlavní menu
Hlavní strana
Aktuality
Cestopisy
Recenze
Reportáže
Vzpomínáme
Prohledávání
Počasí
Slovník OV-ČJ
Džouky
Inzeráty
Budíky
Osobní stránky
Pokec
Fórum
Chat
Kalendář
Volte
Jak se Vám líbí?


Bíííč volejbal (část první - Pátek) PDF Tisk E-mail
Příspěvek přidal BOLŤAS    Čtvrtek, 24 srpen 2006
ImageMotorkáři jsou zvláštní skupina jedinců, o kterých se toho zatím moc neví. Z kuloárů sice prosakují zprávy, které tyto jedince staví do pozice savců, jež sají vše co obsahuje nějaký ten destilát, kouří co hoří, jedí co dříve běhalo po svých a furt se někde courají na jednostopých, kravál a pozdvižení vyvolávajících monstrech. Mohu, ale osobně podat svědectví, že to takto zdaleka není!



To se takhle jednou dostal HOMBRE pracovně do matičky, stověžaté Prahy. Turisty, workoholiky, kariéristy, studenty a různými, hlavně východními „pracanty" zmítané město, ukrývající ve svém pomyslném středu neskutečnou fontánu klidu, pohody a relaxu. Právě na tomto místě se začala v hlavě zmíněného člověka rodit myšlenka uspořádat turnaj v plážovém volejbale! Ovšem, zní to kuriózně - drsní bajkeři a PLÁŽOVÝ SPORT? Věřte však, že je to možné!

Pomalu se tedy začala dávat partička zájemců do hromady. Týden před turnajem se na motorkářském „četu" přihlašují lidé z celé vlasti. Já osobně o této určitě luxusní akci neuvažuji, protože se mi v určený termín naskytla možnost seskoku s padákem. To víte takovouhle parádu si přece nenechám ujít . . .

Nastal pátek. Od čtyř hodin odpoledne jsem prošel teoretickou přípravou na zmíněný seskok. Počasí bylo super, tak mě napadlo, zajistit si motorku a po sobotním seskoku se jít někam projet. Kontaktuji pana Horníčka - důvěrně přezdívaného Horňas, zda by mě nebyl ochoten hodit do garáže, kde na mě již čekala Yamaha Drag Star 1100, kterou mi bez jakýchkoli problémů zapůjčil na celý víkend pohodář Hanz. Nasedáme do vozu, vyzvedáváme klíče od garáže a zmíněné „máni" a fičíme pro motorku. Do garáže jsme dorazili asi o půl osmé večer. Vytahuji mašinu na cestu, když v tom mě vytrhne zaujatý pohled Horňase, který už dobře znám. „A jéje, to smrdí večírkem" říkám si! Zmíněná osoba se na mě podívá a s takovým šibalským úsměvem mi opatrně naznačí, že náš dobrý kamarád Zenon je na firemním večírku v Jedovnici, kde si nás ostatně jeho spolupracovníci z minulé akce dobře pamatují. „To má být výzva?! Ale já mám zítra ten seskok . . . Kdy bychom jako měli vyrazit?" Ptám se. „Co tady? V Jedovnici byla prdel, ne?"  Odvětí Horňas s nevinným úsměvem. Rozhodnutí mi trvá celou jednu sekundu. Ok, jedem. „No, ale je tady jeden problém . . . Hyena" - utrousí Horn. „Máme zítra jet na ten „bíč volejbal do Prahy". Jizlivě se ušklíbnu a s klidem mu odpovím „Jestli má jet na ten volejbal do Prahy, tak to by měl být už sbalený, protože za patnáct minut vyjíždí". . . Domluveno. Dáváme si sraz za 20 minut na stejném místě. Hyena je „bohužel" stejně postižený případ jako mi dva. Nejen, že Hornovi nedělalo velký problém odvolat Hyenu z místnosti vybavené výčepem, ale navíc tento „suspendovaný borec" přišel na místo včas, vybaven libovými řízečky a čerstvým chlebíkem.   Je to marné, všechny plány zhatí večírek na trati.

 Image Image Image

Cesta do Jedovnice, což je víska kousek vedle Blanska, nebyla nejrůžovější. Dvě třetiny „chcalo". To se vám bez pláštěnky, po tmě a na vypůjčeném stroji, jede přímo skvěle. Chvílemi se ptám sám sebe, proč děti počaté o letních prázdninách, musejí být narozené ve znamení berana ? ? ? V každém případě, na každé cestě je pěkné, že někde končí. Ta moje skončila úspěšně, dojel jsem celý a v pořádku. Tedy pokud k tomu nemusím počítat ten promáčený pytel, jež při každém stoupnutí na schod, vydal zvuk připomínající máchání prádla v řece.

Samozřejmě jsme se zahřáli silným, černým čajem zředěným patřičně rumíkem. Ledva co nám pookřáli i nohy, tedy mě, protože Horn s Hyenou jeli do Jedovnice vozem, si nás vzala do parády skupina naladěných zaměstnanců firmy Eurosat. Fotbálek byl permanentně v kurzu, jakožto i láhev irské whisky. Než jsme se nadáli, bylo ráno . . . No alespoň jsme si to mysleli, když nás budil uječený hlas místní uklízečky, která nám oznamovala, že tady nemáme v čas oběda co dělat, protože náš klíč byl v ranních hodinách odevzdán dle vyhlášky kempu. Tato totiž stanovila povinnost odevzdat klíč a uhradit nocležné do 10,00 hodin ráno, následujícího dne, poslední noci. Dodnes nevíme kdo byl ten aktivní případ, ale v každém případě měl splnit i tu druhou podmínku „vyhlášky"- zaplatit.  Cesta do Prahy byla však dlouhá, velíme ke strojům. ......... pokračování příště.

Boltn

Další foto:

 Image Image Image

 Image Image



< Předch.   Další >

Diskuze k článku:
Zatím žádné příspěvky

Přihlášení
Uživatelské jméno
Heslo
Zapamatovat
Zapomenuté heslo
Registrace
Nemáte účet?
Vytvořte jej!
Kdo je on-line
Právě zde jsou
Hosté : 14


Hlavní strana
Advertisement